Astronautalis in Tábor!

Pár dní před koncertem jsem sjížděla pár videí na youtube a říkám si jo, tohle je fakt sympaťák a skvělá hudba. Moje kamarádka pořádala už podruhé koncert amerického Astronautalise v Táboře. Tenhle třicetiletý chlapík vystoupil ještě se svým kamarádem Bleubirdem v táborském klubu Orion. Před koncertem se normálně pohyboval mezi lidma, dal si pivko a ukázal tak svoji přirozenost. Samotný koncert byl potom víc než super. Nejdříve vystoupil trochu drsnější Bleubird se svým drsným floridským hip hopem. Mě více oslovil výstup samotného Andrewa. Jeho charismatický projev neměl chybu. Klub rozezvučel totálně nabušeným songem The River, The Woods. Zazněly také hity jako Trouble hunters nebo Contrails. Byla to úžasná podívaná a my si moc vážíme, že se indie raper tak světového formátu stavil u nás v malém městečku. Astronautalis totiž s Bleubirdem pořádají netradiční turné v 10 různých městech ČR vyjma Prahy, chtějí tak poznat lépe naši zemi. Poté se přesouvají a chtějí skončit až v Rumunsku a objevovat Východní Evropu. Není to netradiční přání na americký kluky?! Každopádně přeju hodně štěstí a pro ty, kdo nenavštívili koncert radím rychle mrknout na nejbližší místa, jedno z nejbližších, kde to kluci rozjedou je Plzeň nebo Jihlava.

Provozujeme čím dál častěji sex bez lásky?

Klasická obrázková situace, člověk je mladý, zamiluje se a je zklamán. Co dál? Je lepší se dál snažit hledat lásku, nebo se smířit s tím, že oddělíme city od sexu? Dneska už lidé tyto dvě věci provozují odděleně, otázka však zní, zda je více vztahů bez sexu, nebo více sexu bez vtahů. Unáhlujeme se do sňatků, ve kterých jsme nešťastní, bez lásky i bez sexu. Nevěříme v lásku, tak máme jen sex bez vztahu, ale lze toto opravdu oddělit? Klasický případ vztah - svatba - dítě, už v dnešní době neoplývá  úspěšností. Mám spoustu kamarádů kolem třiceti, jeden je zadaný, ale říká, že na svatbu se zatím necítí. Druhý se jen občasně schází se svou bývalou přítelkyní kvůli sexu, třetí čeká stále na to, až se k němu vrátí asi po desáté jeho bývalá přítelkyně a takhle bych mohla jmenovat dále. Všichni jen na něco čekají a bojí se dalšího kroku. Je pro nás svatba krokem do tmy a strachem z toho, že se může stát, že po sňatku potkáme ještě někoho lepšího? Možná jen tak nějak setrváváme na místě a nechceme se vázat pro případ co kdyby. Ale kde je ta hranice, kdy je lepší se do toho vrhnout a nečekat na mrtvém bodě. Opravdu jsme schopni lásky na celý život? Viděla jsem nádherný případ takové lásky. Potápka Clarkova žije celý život v jednom páru, ovšem předchází tomu nádherný ,,tanec". Potápky spolu plují a vybírají si vodu z peří, poté sameček vpluje pod hladinu a samičce předá do zobáčku rybu, to je velké gesto lásky. Samička rybu sní a poté spolu plují a najednou běží po hladině, velmi rychle, aby se nepotopili. Když padnou bříšky pod hladinu je tanec a tím i námluvy u konce. Tomu říkám pravý vztah. Ovšem ne vždy je to tak lehké mezi lidmi. Získat si někoho pro celý život je riskantní. Tím, že si k sobě někoho přívážete jako kouli k noze, tak ať chcete nebo ne, dotkne se vašeho srdce. Čím delší vztah, tím bolestnější potom odluka. Někoho strach ze vztahu pohltí natolik, že se raději neváže vůbec. Potom se dostane do fáze, kdy s daným člověkem už se žít nedá, ale bez něj taky ne. Navykne vás na sebe jako na drogu, kterou musíte mít, ať chce nebo ne. V jednu chvíli ji milujete, ale zároveň nenávidíte, protože vás ničí. A to je celkem srovnatelné. V případě kdy se dva lidé domluví jen na příležitostném sexu, je už od začátku velké riziko, asi tak 99,99%, že jeden z nich se do toho druhého zamiluje, většinou to bývá problém něžného pohlaví, ale ne zřídka  je tomu i naopak. Myslím, že tato záležitost se nedá provozovat dlouho nezávazně. Dříve či později, jeden si toho druhého začne nárokovat a v tu chvíli je všechno ztracené a to i pokud si dvojice předem stanovila pravidla, ale ty jsou tu přece odjakživa proto, aby se porušovala.
Zůstanu u staré školy a budu věřit v pravou lásku a mít iluze, co jiného mi asi také zbývá?