Halloween

Sice předběžně, ale rozhodla jsem se, že si letos vydlabu a vyřežu svoji první dýni a světe div se, vůbec to není těžké! Ne, že bych snad nějak uctívala tradici Halloweena, ale přijde mi, že to docela pěkně ozdobí dům. Takže první krok je - zakoupit dýni. Doporučuji koupit ji v normálních potravinách, protože v květinářství a v dekoracích jsou akorát zbytečně předražené a stejně malé. Já jsem třeba tuhle koupila v Lidlu za nějakých necelých padesát korun. Takže nejdříve dýni odřízneme nějak přijatelně velké víko, záleží na její velikosti.

Dýni musíme obříznout kolem dokola a potom jí opatrně odřezat víčko. Z dýně vydlabeme nepotřebné pěnové cosi, co vyhodíme a dále dlabeme dužninu, kterou můžeme použít do nejrůznějších receptů - polévek, pyré, kompotů, atd. Dýni nejde dlabat lžící, pokud není měkká a zralá a jelikož ta moje nebyla, bylo třeba použít různé vrahovo náčiní. Takže nůž, dlabátka, krouhátka, vše co bylo po ruce. Je třeba aby dýně byla opravdu hodně tenká, protože dužnina potom překáží při vyřezávání. Po vydlabání, pokud chcete aby Vám dýně dlouho vydržela - namočte ji na několik hodin do vody, nebo ještě lepší - řádně ji vymažte vazelínou.

Na vydlabanou dýni si potom nakresle tužkou nebo propiskou, podle toho jak jste si jisti tahem nějaký obrázek, buď to z hlavy nebo z internetu, kde je jich k nalezení spousta. Můžete jednoduše vyříznout klasický halloweenský obličej, ale i kočky, čarodějnice, duchy, lebky, možností je opravdu spousta. Když máte nakreslenou předlohu, ostrým nožíkem, nebo jiným udělátkem opatrně vyřezávejte tvary. Občas bude ještě třeba zevnitř vydlábnout přebytečnou dužninu, takže hlavně pozor, aby se tenké linie nepřetrhly. Když si myslíte, že máte hotovo, stačí ještě dorovna seškrábnout dno a pak nezbývá než vložit svíčku a nechat dýni zdobit Vaše příbytky. Tak hodně štěstí a zábavy, je to přece hra! :o)

Egypt 2012

Konečně jsem se taky dohrabala k tomu, abych napsala nějaké poznatky z letošní dovolené v Egyptě. Jelikož jsem si vybrala jako téma k absolventské práci Turistické cíle Egypta, tak je nutno dodat, že mám Egypt hodně ráda. Líbí se mi na něm, že si tam každý přijde na své. 

Tak jen takové základní informace, které Vám mohou říct jsou, že Egypt je arabská republika v severovýchodní Africe, leží na Nilu a čítá kolem 82 miliónů obyvatel. Většina návštěvníku Egypt miluje pro jeho úžasně průzračné Rudé moře. Dále samozřejmě pro památky jako jsou Pyramidy, Sfinga a Údolí králů. Já Vám ale řeknu, proč Egypt navštěvuji já. Poprvé jsem se do něj podívala v roce 2005 a to díky tomu, že v letovisku Šarm aš-Šajch ( anglicky Sharm el-Sheikh) proběhl teroristický útok na jeden z hotelů a ceny zájezdů díky tomu razantně klesly. Egypt jsem si velmi oblíbila a zamilovala se do něj, je to země jako z Tisíce a jedné noci.

Letos jsem letěla s maminkou a to v srpnu, nejteplejším měsíci, kdy se teploty pohybují kolem 40 °C ve stínu. Letěly jsme s charterovou společností Holiday Czech Airlines, která je pod záštitou Smart Wings. Do Egypta se většinou konají noční přelety, bývá to v těchto zemích a to zejména kvůli bezpečnosti a kvůli tomu, že si Egypťané zvláště střeží svůj letecký prostor. Let do Egypta trvá vždy do 5 hodin, déle určitě ne. My jsme například tam letěli 3 h 40 min a zpět něco přes 4 h, je to opravdu hodně individuální.

Na obrázku lze trochu vidět noční pohled na Hurghadu - letovisko u Rudého moře. Přiletěly jsme někdy kolem 5 hodiny raní a čas nám zůstal stejný. Hurghada je rybářská vesnička stará asi 25 let, takže vlastně velmi mladá. Nicméně komplexy hotelů zde za tu dobu vyrostly jako houby po dešti a stále se staví další. My jsme tentokrát zvolily hotel, který byl 10 km od rušného a špinavého centra města. Nacházel se na nově vystavené promenádě. Náš hotel se jmenoval Grand Plaza Hotel. Po nočním letu jsme byly celkem unavené a recepčnímu se vůbec nechtělo dát nám pokoj, či snad aspoň kapku vody. O naší dovolené byl zrovna Ramadán, což je vždy 9. měsíc v kalendářním roku, kdy se pravý muslim od východu do západu slunce zříká všech pozemských radostí. Odebraly jsme se tedy na pláž s tím, že si alespoň odpočineme na lehátkách.

Jedna z prvních fotek, slunce zde vychází velmi rychle.

 Po chvíli na nás zavolal jakýsi poslíček, že pro nás recepční má pokoj. Protože jsme nezpalatily horentní sumu na místě a nedaly peníze do pasu, tak nás celkem vystrčili. Další z nevýhod egpytských hotelů, v Čechách si zaplatíte mnohdy horentní sumu za dovolenou a ná místě ještě musíte doslova podplácet personál za dobrý pokoj.

Pokoj byl ale nakonec pěkný v klasickém egyptském stylu.

Menší nevýhodou bylo přízemí a to ani ne tolik z důvodu bezpečnosti, jako kvůli mravencům a ještěrkám, kterých všude lezlo opravdu požehnaně. Zjistily jsme ale, že z naší terasy vede zahradou cesta k hlavní budově a tak jsme si cestu všemožně krátily a našly jsme si výhodné zkratky. 

Výhled z naší terasy byl do pohádkové tropické zahrady.

První den jsme hodně vyspávaly a také se teprve orientovaly po hotelu. Další den jsme s radostí vykročily k moři, které je tu opravdu úžasné. Teplota je 28 °C, tedy v srpnu a písek je tak horký, že se po něm přes den normálně přejít nedá. Na plážích máte v ceně lehátka a ručníky, které vyměňujete za kartičky, které se na konci pobytu vrací. Pří ztrátě uhradíte asi 200 místních liber, což je zhruba 600 Kč. Na pláží si také můžete vypůjčit takové bílé kóje, pokud nechce být vyloženě rušení potulujícími se prodavači korálků, masáží a výletů. Zakupování výletů na ostrov Giftun a potápění od místních, výrazně nedoporučuji. Nemají výlety pojištěné a často po Vás chtějí částku, kterou jste již uhradili a podobně. Výlety si kupujte vždy jen v hotelu nebo přímo před odjezdem na dovolenou. 

Pláž je nejvíce poklidná v čase oběda.

Moc pěkně zde byl řešený bazén. Ten byl samozřejemě také pěkně vyhřátý s pozvolným vstupem. Z pohledu z pláže se zdálo, že hrana bazénu ani není zakončená. Mohli jste se proto pohodlně opřít a buďto se opalovat na zídce nebo se jen dívat na moře. 

Výhled ze strany na moře vyloženě působil jako by bazén s mořem dohromady splývaly a pohled to byl vskutku uchvacující.

Hlavní vestibul a tedy hala byl prosklený a v jeho dolní části probíhaly snídaně a obědy. Večeřelo se venku v restauraci zvané Catamaran. Klasika byla švédské stoly, ovšem výběr jídla ne vždy tak pestrý. 

Co bylo opravdu krásné, tak zahrady a všechny rostiliny, které ale musely být 24 hodin denně zavlažovány, jinak by vůbec neměly šanci přežít. Zahradníci pracovali jak přes den, tak převážně v noci, protože horké počasí je hodně vysilovalo, nehledě na Ramadán. V sousedství našeho hotelu se vystavoval další a práce také probíhaly převážně v noci, hluk však nebyl vůbec slyšet.

U moře na pláži dny ubíhají celkem rychle a dalo by se říct, že splývají. Večerní animační programy nabízejí ukázky místního folkloru, fakýrské show a zábavné programy animačního týmu. Nepochybně je však takováto dovolená oázou odpočinku a klidu, samozřejmě v případě, že Vám takový typ dovolené vyhovuje.

Nebe je stále nebezpečně modré.

Samozřejmě, když už jsme byly v Egyptě a konkrétně v Hurghadě, nemohly jsme si odpustit návštěvu centra města - Sakkaly. Taxíkem jsme zde byly do čtvrt hodiny. Doporučuji si vždy chytit vlastního taxíka, protože ceny hoteloých taxi jsou přemrštěné a to i přesto, že Vás recepční ujišťuje o tom, že na Vás taxikář ve městě dvě hodiny počká, věřte, že to dělá proto, že z toho sám jistě něco má. Taxík nás tedy vyhodil v Sakkale, kde jsme si prošly stará místa a zavzpomínaly a často se i zasmály. Centrum města je hodně hektické a špinavé a to v kteroukoliv denní i noční hodinu. Hodně zde potkáte Rusy, je jich plné město a to i veškeré nápisy, cedule a ukazatele, to vše je v ruštině. Taxikář se nám svěřil, že místní Hurghadě s oblibou přezdívají Rusghada. Obyvatelé nemají Rusy příliš v oblibě, ale jelikož je největší příjem z ruského cestovního ruchu, nemohou si bohužel stěžovat. 

Centrum města je často vyzdobeno velmi kýčovitými barvami.

Místní měšita, kde je turistům vstup odepřen.

Poslední dny v hotelu uběhly jako voda a přiblížil se den odletu. Letěly jsme kolem čtvrté hodiny odpolední a v Praze jsme byly před osmou. Jediné, co mě trochu rozčiluje, je stav charterových letadel, je to opravdu otřesné, občas si připadáte jako byste letěli v dobytčáku. 

Sahara

Nil

Konec pobřeží Egypta - začátek Středozemího moře

Země česká - domov můj

Celkový dojem z dovolené byl ale samozřejmě krásný. Přivezete si nějaké to opálení, suvenýrek, ale hlavně vzpomínky, které Vám nikdo nevezme. A čím jiným si také zpříjemnit mnohdy pochmurné podzimní dny?

Astronautalis in Tábor!

Pár dní před koncertem jsem sjížděla pár videí na youtube a říkám si jo, tohle je fakt sympaťák a skvělá hudba. Moje kamarádka pořádala už podruhé koncert amerického Astronautalise v Táboře. Tenhle třicetiletý chlapík vystoupil ještě se svým kamarádem Bleubirdem v táborském klubu Orion. Před koncertem se normálně pohyboval mezi lidma, dal si pivko a ukázal tak svoji přirozenost. Samotný koncert byl potom víc než super. Nejdříve vystoupil trochu drsnější Bleubird se svým drsným floridským hip hopem. Mě více oslovil výstup samotného Andrewa. Jeho charismatický projev neměl chybu. Klub rozezvučel totálně nabušeným songem The River, The Woods. Zazněly také hity jako Trouble hunters nebo Contrails. Byla to úžasná podívaná a my si moc vážíme, že se indie raper tak světového formátu stavil u nás v malém městečku. Astronautalis totiž s Bleubirdem pořádají netradiční turné v 10 různých městech ČR vyjma Prahy, chtějí tak poznat lépe naši zemi. Poté se přesouvají a chtějí skončit až v Rumunsku a objevovat Východní Evropu. Není to netradiční přání na americký kluky?! Každopádně přeju hodně štěstí a pro ty, kdo nenavštívili koncert radím rychle mrknout na nejbližší místa, jedno z nejbližších, kde to kluci rozjedou je Plzeň nebo Jihlava.

Provozujeme čím dál častěji sex bez lásky?

Klasická obrázková situace, člověk je mladý, zamiluje se a je zklamán. Co dál? Je lepší se dál snažit hledat lásku, nebo se smířit s tím, že oddělíme city od sexu? Dneska už lidé tyto dvě věci provozují odděleně, otázka však zní, zda je více vztahů bez sexu, nebo více sexu bez vtahů. Unáhlujeme se do sňatků, ve kterých jsme nešťastní, bez lásky i bez sexu. Nevěříme v lásku, tak máme jen sex bez vztahu, ale lze toto opravdu oddělit? Klasický případ vztah - svatba - dítě, už v dnešní době neoplývá  úspěšností. Mám spoustu kamarádů kolem třiceti, jeden je zadaný, ale říká, že na svatbu se zatím necítí. Druhý se jen občasně schází se svou bývalou přítelkyní kvůli sexu, třetí čeká stále na to, až se k němu vrátí asi po desáté jeho bývalá přítelkyně a takhle bych mohla jmenovat dále. Všichni jen na něco čekají a bojí se dalšího kroku. Je pro nás svatba krokem do tmy a strachem z toho, že se může stát, že po sňatku potkáme ještě někoho lepšího? Možná jen tak nějak setrváváme na místě a nechceme se vázat pro případ co kdyby. Ale kde je ta hranice, kdy je lepší se do toho vrhnout a nečekat na mrtvém bodě. Opravdu jsme schopni lásky na celý život? Viděla jsem nádherný případ takové lásky. Potápka Clarkova žije celý život v jednom páru, ovšem předchází tomu nádherný ,,tanec". Potápky spolu plují a vybírají si vodu z peří, poté sameček vpluje pod hladinu a samičce předá do zobáčku rybu, to je velké gesto lásky. Samička rybu sní a poté spolu plují a najednou běží po hladině, velmi rychle, aby se nepotopili. Když padnou bříšky pod hladinu je tanec a tím i námluvy u konce. Tomu říkám pravý vztah. Ovšem ne vždy je to tak lehké mezi lidmi. Získat si někoho pro celý život je riskantní. Tím, že si k sobě někoho přívážete jako kouli k noze, tak ať chcete nebo ne, dotkne se vašeho srdce. Čím delší vztah, tím bolestnější potom odluka. Někoho strach ze vztahu pohltí natolik, že se raději neváže vůbec. Potom se dostane do fáze, kdy s daným člověkem už se žít nedá, ale bez něj taky ne. Navykne vás na sebe jako na drogu, kterou musíte mít, ať chce nebo ne. V jednu chvíli ji milujete, ale zároveň nenávidíte, protože vás ničí. A to je celkem srovnatelné. V případě kdy se dva lidé domluví jen na příležitostném sexu, je už od začátku velké riziko, asi tak 99,99%, že jeden z nich se do toho druhého zamiluje, většinou to bývá problém něžného pohlaví, ale ne zřídka  je tomu i naopak. Myslím, že tato záležitost se nedá provozovat dlouho nezávazně. Dříve či později, jeden si toho druhého začne nárokovat a v tu chvíli je všechno ztracené a to i pokud si dvojice předem stanovila pravidla, ale ty jsou tu přece odjakživa proto, aby se porušovala.
Zůstanu u staré školy a budu věřit v pravou lásku a mít iluze, co jiného mi asi také zbývá?

Ženy a hormonální antikoncepce, je to správně?

Když jsem byla malá slyšela jsem o tom jen, že je ,,to něco důležitého a že se to jí až po dětech, tak kolem třicítky“. Jenže, jak můžete užívat hormonální antikoncepci po třicítce, když většina žen v tomto věku dnes ještě nemá ani své první dítě? Otázka sexu je v tomhle opravdu rozdílná. Předpokládám, že dříve se lidé proti nechtěnému početí chránili všelijak. Dnes začínají mladé dospívající slečny se vším moc brzy, od třinácti let začínají chodit s kluky a připadají si, že je to tak správně. Úderem patnáctého roku běží ke své gynekoložce pro antikoncepci kvůli ,,vážné známosti“ a dvěma pupínkům na čele. Tuto pak berou do třiceti let, a pokud to dobře dopadne, po vysazení mají jen absolutně rozladěnou hormonální hladinu a pokud špatně, jsou neplodné, s přemírou hormonů a naštvané samy na sebe.

Některé dívky samozřejmě s užíváním pilulek začnou kvůli pravidelnosti cyklu, menším bolestem, atd., ale všechny tyto problémy se dají jednou provždy vyřešit přírodní cestou, antikoncepce je jen zastaví, ale po užívání tu budou znovu a ještě v horším podání. Samozřejmě nejpočetnější skupina žen pilulky bere kvůli nechtěnému početí. Ale vezměte si takové vysokoškolské vztahy, většina z nich jsou takzvaně víkendové. Dívka bere celou dobu antikoncepci, ale pohlavní styk s přítelem má třeba jen o víkendech. Ale přitom celé týdny do sebe dává hormony. Tohle vše jen kvůli příjemnému a ničím nerušenému sexu. Chápu, že v dlouholetém vztahu si lidé věří, milují se, a proto chtějí i kvalitní sex, ale má opravdu žena tohle všechno zastat? V tomhle mi přijde, že to mají muži o mnoho jednodušší. Dívka dostane menstruaci, má bolesti, dále řeší, jak zařídit co nejpřijatelněji sexuální život, poté otěhotnění, mnohdy problémově a nakonec samotný porod, rychle se vzpamatovat a opět začít sexuální život. Zajímavé.

 Otázka je však, brali by muži mužskou hormonální antikoncepci, kdyby existovala? Pamatuji si, že jsem takovou anketu jednou četla, hrozivých 96 %!!!! mužů odpovědělo, že V ŽÁDNEM PŘÍPADĚ! Není to trochu sobecké? Přiznejme si, ale je to tak, muži chtějí kvalitní sexuální život kůži na kůži a to včetně vyvrcholení do partnerky. Je to tak a s tím nehneme. Ale občas je třeba se zamyslet. Slyšela jsem od mužů i takové názory, že sex s kondomem provozují lidi, co se nemilují a nevěří si. A co když ho jen provozují partneři, kde muž je ohleduplný k ženě a nechce, aby se kvůli jeho potřebě musela roky cpát hormony?

V lepším případě si ženy z užívání hormonálních pilulek odnesou nějaký přírůstek na váze, padání vlasů, ztrátu libida nebo nálady, ale v horším případnou budoucí neplodnost, poruchy jater, trombózu, nebo dokonce embolii. Nejsou dnes vůbec výjimkami náctileté! dívky s trombózou, či silnou embolizací do plic. Gynekologové předepisují antikoncepci jako diví, ale velké množství z nich již neodebírá krev, ani při předpisu prvních pilulek, ale co jaterní testy, nebo testy na vzácnou srážlivost krve? Procentuální případy jsou velmi málo časté, bývají často odpovědi gynekologů. Od 90. let u nás klesla potratovost, to je pravda, ale to, že stoupla neplodnost u žen a projevují se velmi silně nežádoucí účinky hormonálních pilulek, to už je tabu. Dokonce jsem se v jednom článku od známého českého sexuologa, dočetla jednu snad až skandální větu: ,,Užívání hormonální antikoncepce se už naštěstí dnes stalo samozřejmostí u každé moderní ženy.“ Přijde mi to jako velmi sobecký názor.   

Opravdu by ji měli vymyslet pro muže a já bych chtěla vidět to obětování. Tato situace mi přijde tak nějak divně řešená. Příroda to tak zařídila, s tím nic neuděláme, ale můžeme se přece chránit i jinak. 60 % španělských žen a dívek vůbec hormonální antikoncepci neužívá. Z přímo blízkého španělského zdroje kolem 25 let, lidí studující u nás na výměnných pobytek, jsem se dověděla, že oni vůbec nechtějí, aby jejich partnerky toto užívaly a huntovaly si tak své tělo. Je pro ně samozřejmostí používat kondomy. A já si proto kladu otázku, není snad lepší život a dobrý sex a koneckonců vůbec nějaký, než riskovat zdraví partnerky kvůli báječnému sexu?

Zákon přítažlivosti a tajemství

Nevím jak Vám, ale mě přijde, že se poslední dobou roztrhl pytel se všemi návody, jak žít lepší život teď hned. Něco na tom určitě bude. Já jakožto psychicky labilní jedinec, jsem se rozhodla pár těhle knížek přečíst a zjistit, jaký to na mě udělá dojem. První kniha, kterou jsem četla byla kniha Tajemství - Secret od Rhondy Byrne.

Knížka mě zaujala a na první ,,počtení" mi dodala takovou tu počáteční euforii, že se vše dá dokázat. Nicméně po delším čtení člověk zjišťuje, že je to takové nenásilné vtlačování názoru. A ten říká, že vše na co myslíte, se dříve či později stane. Nejde tak o myšlenky jako o pocity a proto je dobré mít pocit stále dobrý. V knize najdete spoustu neuvěřitelných příběhu včetně uzdravení ,,zázračného muže". Sama autorka píše do knihy zřídka, spíše jde o 30 dalších lidí, kteří se tím zabývají a stále jeden přes druhého mluví o tom, co je pro Vás dobré. Výsledný dojem je takový, že s pozitivním myšlením a láskou v srdci se určitě žije lépe.
Na knihu navazuje film Tajemství - Secret, který už je ale trochu přeamerikanizovaný teleshopping. Dokonalí a vysmátí vizionáři Vám stále vnucují to samé dokola. Zřejmý je z toho ale impuls, který člověk dostane a přinejmenším ho to alespoň donutí se nad sebou zamyslet. Tu a tam není špatné se zastavit a zeptat se sám sebe, co vlastně chci. Pomáhá to korigovat vlastní myšlenky. A tak nejlepší bude, když si každý utvoří svůj názor. Já filmu dávám 75 %!